Když jsem se na Silvestra 2017 hlásil na Masaryk Run 2018 tak jsem vůbec nevěděl do čeho jdu. Nikdy jsem na žádném závodě nebyl ani jako běžec ani jako divák. Čekal jsem hodně ale takovou zimu jsem fakt nečekal :)

Poslední týden před závodem

Asi týden před závodem jsem si zkusil zaběhnout cvičně 10km abych věděl co můžu po zimě čekat. Přes zimu jsem naběhal sice přes 250km, ale většinou od 5km do 8km. Na osmém kilometru se mi ozvalo ostré píchání v pravém třísle. Poslední dva kilometry jsem spíše došel než doběhl. Řekl jsem si fajn, je po závodě, vyřešeno, no stress… Pár dní jsem nechal nohy v odpočinout a ve čtvrtek před závodem jsem se zkusil znovu proběhnout. Nic jsem už necítil a aspoň jsem se trochu uklidnil.

V sobotu ráno jsem se vzbudil a docela mě bolela pata. Lekl jsem se, že to bude patní ostruha a začal projistotu obepisoval známé jestli nechtějí běžet místo mě. Šel jsem se zkusit proběhnout a zjistil, že v botě nic necítím, největší bolest byla při bosé chůzi. Takže jsem si řekl, že to zkusím a maximálně nedoběhnu. Podle kamaráda to mohlo být také jen ze stresu před prvním závodem :)

Den závodu

Ráno jsem se vzbudil asi v 7:30 a ke snídani jsem si dal mango s bílým jogurtem a chia semínky. Už jsem byl tak nějak smířen, že dost možná první závod nedoběhnu. Co mi ale dělalo starost bylo počasí… Od rána foukalo, byla zima a vypadalo to, že co nevidět začne pršet. Asi v 11 hodin jsme vyrazili se ženou a dcerou autem směr Masarykův okruh. Hned po příjezdu jsem se ještě u auta převlékl což byla chyba, protože ten vítr byl fakt studenej… Zašel jsem si pro startovní tašku a šli jsme se podívat na dětské běhy a doprovodný program.

Před starem jsem potkal bývalého kolegu Rosťu a dali jsme se do řeči, protahovali se a pomalu se chystali na start závodu.

Závod

Na startovním roštu jsem se ještě jednou protáhnul, udělal několik nutných selfíček a čekal na 15:00 kdy měl být hlavní závod oficiálně odstartován.

3, 2, 1 start a nic… udělal jsem krok a zase se zastavil a čekal až se masa lidí konečně rozhýbe. To pro ěm byla novinka, myslel jsem, že se hned poběží a ono chvíli trvalo než se vůbec masa lido rozhýbala.

Po proběhnutí startem jsem zamával ženě a dcerce a snažil se nepřepálit tempo hned ze začátku. Prvních pár set metrů bylo v pohodě, protože jsme byli chránění davem lidí kolem. Asi po kilometru se už lidský had trochu natáhl a vítr už byl pěkně cítit. Rosťovo tempo jsem dokázal držet první 4 kilometry. Když jsme dobíhali pod kopec tak jsem lehce znejistěl jestli opravdu vidím dobře a ten kopec je tak prudkej a navíc vítr fouká přímo zkopce dolů. Na okruhu jsem nikdy nebyl a jen párkrát jsem slyšel jak je ten kopec prudkej - nikdo mi nelhal, byl to fakt sado-maso zážitek. Rozloučil jsem se s rychlejším Rosťou a začal pomalu ukrajoval výškové metry proti silnému nárazovému větru.

Asi v půlce kopce mě začaly chytat křeče do lýtek což pro mě byla nová zkušenost protože jsem to nikdy při běhu nezažil. Přešel jsem tedy do svižné chůze. Nahoře jsem se oěpt rozběhl a už jsem viděl cíl. Tedy cíl prvního kola při jehož proběhnutí jsem slyšel pozitivní zprávu - pravděpodobný vítěz závodu byl právě na značce 1Okm čímž jsem si splnil hlavní cíl - nedostat kolo od vítěze závodu. Rychle jsem si vzal kelímek s ionťákem a snažil se trochu napít. Za běhu jsem nebyl schopen vůbec pít tak jsem kousek opět musel přejít do chůze.

Druhé kolo se mi běželo pocitově o trošku lépe - asi i díky vědomí, že už jsem za půlkou a věřil jsem, že to zvládnu až do konce. Docela mě povzbudilo, že i po vyčerpávajícím kopci jsem měl ještě síly někoho předběhnout a nebyl jsem na tom fyzicky úplně nejhůř. Když jsem dobíhal pod kopec plácl jsem si s klukem co stál na sponzorském autě a povzbuzoval nás. Před půlkou kopce mě zase začaly brát křeče takže jsem zbytek kopce opět svižně vyšel. Nahoře jsem se rozeběhl a to už zbýbalo jen pár set metrů do cíle kde jsem dostal medaili a zjistil, že celé moje utrpení trvalo asi hodinu a 8 minut. Před závodem jsem si říkal, že 1:10 musím dát a bylo by supr to dát za 1:05 tak jsem splnil alespoň B limit. Hodně času jsem ztratil 2x v kopci kde jsem musel kvůli křečím přejít do chůze, jinak bych se na svůj A limit asi dostal.

Pozitiva

Doběhl jsem se ctí, splnil jsem si svůj B limit a ani já, ani jedna z holek neomarodila čehož jsem se hlavně u holek docela bál. Sice se bylo kam schovat, ale i tak pěkně vymrzly v té zimě a v tom větru. Navíc jsem se podíval poprvé na okruh ačkoliv v Brně bydlím už asi 10 let.

Organizace

Vzhledem k tomu, že to byl první závod tak vůbec netuším jaká byla organizace v porovnání s jinými závody. Za mě to bylo v pohodě, nevšiml jsem si ničeho co by nefungovalo. Při registraci nebyl sebemenší problém, dostali jsme jasné instrukce atd.

Závěr

Po závodě jsem se rychle převlékl a vyrazili jsme zmrzlí domů, cestou si koupili pizzu a doma pomalu rozmrzli. Příští rok bych chtěl znovu a dostat se pod jednu hodinu počasí nepočasí. Doufám teda, že bude o trošku lepší počasí a vyhnu se i křečím v kopci.

Pár fotek závěrem

Komentáře